f

En

Central and East Europe photojournalism

2010–2015*CZECH REPUBLIC

Aftertaste: The Bitter Side of War

Příběh Jirky Schamse, válečného veterána, s poraněným mozkem

Nadpraporčík Jiří Schams byl v roce 2008 těžce zraněn v Afghánistánu. Kovová střepina mu pronikla pod hlemu a těžce poškodila mozek. Několik týdnů bojoval o život, díky své fyzické síle a skvělé lékařské péči dokázal ale přežít. Stal se synonymem novodobého válečného veterána. Oslavovaným a ověšovaným medailemi a velmi dobrým artiklem politiků v předvolebních kampaních. Zároveň ale odhalil fakt, jak zoufale nepřipravená byla česká společnost na to, že z válek se vracejí vojáci živí, mrtví ale i zranění.

 

Jako reprezentativní zaměstnavatel se nepředvedla ani armáda – několik měsíců po zranění byl propuštěn ze služby. Oficiálním důvodem byla neschopnost splnit fyzické testy, ve skutečnosti zřejmě jen nevěděla jak se postarat o vojáka s poraněným mozkem. Chyběla jí historická zkušenost. V novodobých dějinách České republiky byl donedávna Jiří Schams totiž prvním válečným veteránem, který traumatické poranění mozku (TBI) dokázel přežít.

 

Pět let od zranění žil bývalý voják sám v nevyhovujícím, plně bariérovém domě na pražském sídlišti. Neschopný samostatného pohybu a zcela závislý na pohybech lidí v jeho okolí. Půlcentimetrový kus kovu ho totiž připravil o schopnost koordinace, kterou se člověk učí od narození. Je jen těžce představitelné, co prožíval jinak fyzicky zdravý a silný člověk, když se nedokáže sám napít ze sklenice a na polknutí každého sousta jídla se musí nesmírně soustředit, aby se neudusil.

 

Jiří Schams měl velký sen: znovu se chtěl naučit chodit, protože věřil, že by se tak mohl osamostatnit. S profesionálními fyzioterapeuty začal spolupracovat ale až po čtyřech letech od zranění. Po ročním cvičení byla vidět výrazná progrese, přesto se jeho stav nezlepšoval tak rychle, jak si Jirka přál.

 

Díky neexistujícímu programu následné péče o vojáky s TBI bohužel ztratil drahocený čas. Necvičený mozek ztrácí velmi rychle elasticitu, tedy schopnost obnovovat nervové spoje – učit se. Což je podmínkou k tomu, aby se Schamsovi splnil jeho sen o samostatném životě.

 

Bohužel Jirkův sen se rozplynul 7. ledna 2015, tedy půl roku poté, co se dozvěděl diagnózu rakovina slinivky.

–––

Poranění mozku jsou fenoménem novodobých válečných konfliktů. Vojáci jsou sice skvěle chráněni neprůstřelnými vestami, kevlarovými helmami, ale fyzikální zákony platí stále stejně. Před nesmírně silnými otřesy a nárazy, které mozek utrpí při výbuchu ochrana neexistuje. Stejně jako před psychickými traumaty, které jsou zasunuté hluboce v podvědomí a na povrch se dostanou až při návratu do civilního života. Vojáci se tak stávají zajatce vlastní hlavy.

 

A bohužel, stále více z nich se nedokáže z tohoto zajetí vysvobodit.

Příběh Jirky Schamse byl oceněn na Czech Press Photo 2013. Byl vystaven na Prague Photo 2014, cenu získal i na International Photography Award IPA

An independent photojournalistic project of a Czech photojournalist Petr Toman covering social issues within East and Central Europe